Co projekt Naši politici dělá a komu je určený?

Milan Eibl: Celý projekt je postavený na myšlence, že voliči si nechtějí číst životopisy politiků, kde různé důležité informace chybí. Když narazím na politika, o kterém jsem nikdy neslyšel, tohle by měl být první nástroj, po kterém sáhnu. Protože tady si o něm přečtu pouze fakta – nebude to Wikipedie, kde může informace kdokoliv upravovat. Tenhle nástroj je postavený na tom, že za každou informací je nějaký zdroj, takže se člověk může spolehnout, že to, co vidí, pochází z ověřené databáze. Takže si může lépe vytvářet podložený názor.

Server Naši politici už ale jednu dobu existoval, je to tak?

Milan Eibl: Naši politici nejsou úplně nový projekt, jde o znovuzrození něčeho, co už tu dřív bylo, ale bohužel to upadlo trošku v zapomnění. My jsme vlastně převzali databázi Našich politiků po stejnojmenné neziskové organizaci, která zanikla.

David Kotora: Nám v Transparency přišlo škoda, aby takový projekt zanikl s původní neziskovkou, takže jsme se ho rozhodli adoptovat. Dlouhodobě to zapadá do naší snahy stavět analýzy a zprávy na otevřených datech a informacích. Snažíme se bojovat s fake news a dezinformacemi ve veřejném prostoru, a proto chceme nabídnout veřejnosti nástroj, kde získá ověřené informace a zároveň se bude sama moci zapojit do procesu ověřování, protože chceme nabídnout možnost nahlásit zastaralé informace nebo doplnit chybějící.

ME: Původně byla celá ta databáze vytvářená ručně, neexistovaly automatické procesy, člověk musel strávit pár hodin googlováním, aby dostal veškeré informace. Kvůli tomu jsme přišli za Česko.Digital, aby bylo možné maximum informací stahovat automaticky a návštěvníci měli aktuálnější data a nemuseli čekat dva roky, až někdo aktualizuje profil – například majetkové propojení bude prakticky naživo.

Jakým způsobem tedy databázi plníte teď? Kolik procent je ruční práce a kolik automat?

ME: Odhad je teď zhruba 70:30 ve prospěch strojové práce. Ta ruční práce, která zůstává, se týká například párování dat, a dál na nás zůstává třeba dohledávání všech funkcí, které politik za svou kariéru měl. Na druhou stranu právě třeba obchodní rejstřík, insolvenční rejstřík nebo centrální registr oznámení jsou přesně zdroje, ze kterých lze těžit automaticky a nemusíme nic přepisovat.

DK: Ačkoliv je ta manuální kontrola časově náročnější, do jistý míry je vítaná, protože jde o další vrstvu ověřování informací. Taháme sice informace z otevřených zdrojů, ale výsledné profily je stejně potřeba projít, jestli sedí ve věcech, které nejsou napojené automaticky. Výsledkem jsou kvalitnější data, kvalitnější profil.

Většina neziskového sektoru potřebuje digitálního partnera

Jedním z vašich partnerů na tomto projektu je Hlídač státu. Ten do jisté míry dělá totéž, co jste právě popsali. V čem se ty dva projekty odlišují – proč nejsou Naši politici jednou ze součástí Hlídače státu?

ME: Filozofie obou nástrojů jsou vlastně opačné. V centru dění Našich politiků je osoba politika, zatímco Hlídač státu se orientuje hlavně na smlouvy, faktury a hospodaření státu. Dostáváme se do podobného cíle, ale z jiných směrů. Hlídač má velmi podrobné databáze, hromadu dat, zatímco Naši politici se snaží prezentovat informace co nejjednodušeji. Návštěvník by měl být schopen do dvou minut projet přehled politika a udělat si o něm závěr, což u Hlídače státu nejde, protože tam můžu strávit hodiny a hodiny dohledáváním dalších informací.

DK: „Naši politici“ byla navíc značka, která už nějakou dobu fungovala. Podle dat od předchozích správců projektu bývala návštěvnost před volbami necelých 200 tisíc návštěv měsíčně. Což není v rámci českého internetu zanedbatelné číslo, proto jsme chtěli na projekt navázat a značku zachovat.

Jak je na tom Transparency International s digitálními technologiemi? Pro Česko.Digital je pomoc neziskovým organizacím velké téma – je to pro vás atraktivní nabídka, nebo máte skvělý interní IT tým, který by tohle zvládl sám, a tohle pro vás byl jen bonus?

ME: Když to shrnu, jsme hlavně uživatelé. Nikdy jsme neměli ambici vytvářet aplikace, na to potřebujeme někoho, kdo se v tom vyzná a dělá to denně. Podobně jako většina českého neziskového sektoru – v tomhle nám existence Česko.Digital dává perfektní smysl. S Hlídačem státu v tomhle odvádí skvělou práci a my můžeme zůstat v pozici uživatelů, kteří jen říkají, kam by projekt měl směřovat – a vy nám řeknete, jestli to tak vůbec jde, nebo ne. Pro nás to byla velmi nová zkušenost. V minulosti jsme samozřejmě dělali různé online kampaně, s externím dodavatelem jsme dělali různé weby, ale nevybavuju si, že bychom udělali podobně velký projekt jako Naši politici.

DK: Potřebovali jsme někoho, kdo nám projekt pomůže analyzovat, připravit, naprogramovat. Jsme sice „International“ a někomu může připadat, že jako velká globální značka musíme mít větší rozpočet než jiné české neziskovky, ale ve skutečnosti to tak úplně není – náš rozpočet je kolem 10 milionů Kč ročně a jeho složka pro IT je minimální. Spojení s někým druhým je pro nás cesta, jak takový projekt zvládnout technicky i rozpočtově.

Živoucí digitální organizmus, který rozvinou samotní uživatelé

Můžete stručně vyjmenovat datové zdroje, se kterými dnes Naši politici pracují? Co všechno se návštěvník o politikovi dozví?

ME: Šli jsme vlastně po osvědčených zdrojích: obchodní rejstřík, stránky poslanecké sněmovny, stránky senátu, insolvenční rejstřík, centrální registr oznámení, majetková propojení. Ve spolupráci s Česko.Digital a dalšími odborníky jsme zvládli vymyslet i základní algoritmus na získávání mediálních výstupů – takže můžeme přinést základní pokrytí politika v mediálním prostoru, což v Česku zatím chybělo.

Na druhou stranu, jak jsme říkali i na začátku, chceme, aby tohle byl komunitní projekt. Teď jsou v Našich politicích data, u kterých jsme věděli, jak je získat a prezentovat, ale netvrdíme, že takhle mají Naši politici vypadat navěky. Přibývají nové otevřené zdroje, možností je spousta a my bychom rádi, aby si uživatelé sami říkali, co by chtěli přidat dál. Tohle je pro nás zásadní součást projektu, tudy bychom chtěli pokračovat. Chceme, aby měli novináři i voliči před volbami maximum informací v co nejzhuštěnější podobě.

DK: Nemáme ambice kolem projektu budovat nějakou obří uživatelskou komunitu, ale rádi bychom, aby to byl živoucí digitální organizmus, jehož možnosti se budou postupně rozrůstat na základě poptávky od uživatelů.

Víte už teď o dalších datových zdrojích, které byste v Našich politicích rádi viděli? Nějaký sen?

ME: Je strašně moc databází, které by bylo krásné tam mít! Už teď ale narážíme například na problémy s ochranou dat nebo párováním osob, takže všechny moje sny o databázích zatím zůstávají v rovině snů.

Například projekt OCCRP, mezinárodní organizace investigativních novinářů, má velkou databázi nasbíraných informací, kterou bychom do Našich politiků moc rádi napárovali, ale tam zase narážíme na výpovědní hodnotu těchto informací. V tuto chvíli se snažíme držet zpátky a logicky nastavovat jednotlivé zdroje tak, aby výsledný profil politika měl nějaký příběh a smysl. Výpis z bankovního účtu, i kdybychom se někdy k takové databázi nakrásně dostali, by se čtenářům vyhodnocoval těžko – spíš to mají být jasné otevřené zdroje.

Zatím jsme nepřidávali ani výsledky hlasování. Hlasuje se o strašně moc věcech, sněmovních tisků je například nepřeberné množství, a napárovat a hlavně prezentovat pak tyto informace, aby někomu dávaly smysl na první pohled, je strašně náročné. V tuto chvíli tedy máme několik zdrojů „v šuplíku“ a čekáme, až přijde jejich čas.

Dobrovolníci nepracují pro nás, ale s námi

Rád bych se teď vrátil ke spolupráci s Česko.Digital. Dokážete říct, v čem se lišila od běžné spolupráce s komerčním dodavatelem?

DK: Když někomu za něco platíme, můžeme na něj být ostřejší, urgovat termíny s větším tlakem. Tady pracujeme s komunitou dobrovolníků, často na přátelské bázi, a lidi to samotné baví, protože v tom vidí smysl. Není to nástroj na propagaci toaletního papíru, když to přeženu. Ta spolupráce byla z mého pohledu velmi dobrá a pružná – byť se logicky spousta termínů natahovala, protože se jedna nebo druhá strana na něčem zasekla, a navíc do toho vstoupil koronavirus.

ME: Na rozdíl od komerční firmy nemám pocit, že to vytváří pro nás, ale s námi. Neměl jsem pocit, že zadávám úkol, ale spíš jsem zadával myšlenku a spolu jsme pracovali na tom, jak to nejlépe udělat, aby s tím nebylo moc práce a přitom to dobře sloužilo našemu účelu. Dobrovolníci se také nebojí říct svůj názor. Dost z věcí, které jsme měli původně jasně vytyčené, jsem byl nucen změnit – a bylo to dobře, přispělo to k cizelaci celého projektu. My máme dost často už tunelové vidění, nevidíme všecky zatáčky. A dobrovolníci mi do jisté míry ukázali tu uživatelskou stránku věci: Když tohle uděláš tak, jak chceš, tak tam nikdo nebude chodit, anebo za dva roky zjistíš, že to je problém.

Jako návštěvník z menšího města si do vyhledávače Našich politiků jako první zkusím zadat naše zastupitele – a nenajdu. Kdy byste chtěli regionální politiky přidat?

ME: Jako základ pro spuštění projektu jsme brali celostátní politiky. Protože to je to nejčastější, co návštěvníky zajímá. Na nich jsme si vyzkoušeli, jak náročné to je, kolik lidí potřebujeme, jak vysoká je chybovost, a postupně bychom chtěli – ideálně s volbami – doplňovat další úrovně politiky. Našim cílem je mít v databázi i toho nejposlednějšího zastupitele.

DK: Ambicí je vytvořit největší databázi politiků v ČR. Na Wikipedii je politických profilů nepočitatelně, ale jsou to často PR texty. My se snažíme jít po ověřených faktech a tvrdých datech. Z toho by si čtenář měl udělat základní obraz.

ME: Pokud bude některá ze zveřejněných informací zastaralá nebo bude chybět, chtěli bychom, aby návštěvníci problém nahlásili. Trochu jsme načichli v Česko.Digital a chtěli bychom mít projekt komunitnější. Už teď se kolem Našich politků vytváří stabilnější tým, aby se trochu osamostatnili – aby to nepůsobilo tak, že Transparency vydala projekt, ale spíš tak, že ho Transparency roztlačila a on už může dál pokračovat samostatněji.

Jak si představujete společenský dopad projektu? Máte nějaká měřítka, očekávání?

ME: Pro mě by bylo nejlepší, kdyby v každém novinovém článku o konkrétním politikovi byl odkaz na Naše politiky a nikoliv na Wikipedii. A pokud jde o obecnější společenský dopad, byli bychom rádi, kdyby lidé začali víc používat otevřená data – k tomu všechno směřuje. My vlastně jenom „zneužíváme“ otevřená data k vytvoření krátkého příběhu o politikovi. A bylo by skvělé, kdyby o sobě politici méně lhali a víc o sobě ukazovali. Protože jestli Naši politici něco nechtějí dělat, tak je to házet bahno na politiky. Nechceme ukazovat špinavé prádlo politiků, chceme ukazovat fakta. A mělo by být i motivací politiků, aby těch faktů bylo co nejvíc. Abychom se mohli všichni rozhodovat ne na základě dojmů, ale faktů. To by byl krásný společenský dopad.